Osobnosti obce

František Xaver Bakeš (narozen 4. 12. 1833, zemřel 6. 11. 1917) Do Ořechova se přistěhoval r. 1870 a působil zde jako učitel, sbormistr a skladatel. V době rakousko – uherské monarchie vyvíjel kulturní činnost, zakládal spolky a stal se národním buditelem té doby. V Ořechovičkách vlastnil rozsáhlý velkostatek.

Lucie Bakešová (rozená Wankelová, narozena 26. 12. 1853, zemřela 2. 1. 1935) Dcera vlastence a krasového badatele. Značnou část svého života zasvětila ořechovským tradicím. Její péčí se nám zachovaly „královničky“, soubor tanců a zpěvů, které z velké části zhudebnil její manžel. Spolupracovala s Leošem Janáčkem a Františkou Kyselkovou ve vyhledávání lidových písní po celé Moravě a západním Slovensku. Koncem XIX. a začátkem XX. století patřila k nejpřednějším národopisným pracovníkům našeho národa.

MUDr. Jaroslav Bakeš (narozen 16. 9. 1871, zemřel 6. 10. 1930) Významný odborník v oboru lékařství. V brněnské nemocnici na Žlutém kopci byl primářem II. zemského chirurgického oddělení. Napsal 30 vědeckých prací, zúčastnil se řady světových lékařských kongresů. Založil Dům útěchy jako léčebný a výzkumný ústav, na jehož vybudování věnoval 1 500 000 Kč. Nemocnice na Žlutém kopci nese dnes jeho jméno – Bakešova nemocnice. Rodina Bakešova je pochována v rodinné hrobce na hřbitově v Ořechově.

František Kyselka (narozen 13. 1. 1859, zemřel 10. 10. 1949) Působil jako řídící učitel v Ořechově. Na přelomu XIX. a XX. století byl zakladatelem zdejších spolků – chovatelů v r. 1906, hasičů a Sokola v r. 1904, spolku včelařského v r. 1911. Za jeho působení byla v r. 1886 postavena nová škola. (V r. 1945 za bojů byla úplně zničena a odstraněna).

Františka Kyselková (rozená Klimešová, narozena 27. 3. 1865, zemřela 23. 7. 1951) Svou národopisnou prací se zařadila mezi známé osobnosti. Spolupracovala s Leošem Janáčkem, bratry Mrštíky, bratry Úprky, Františkem Sušilem a jinými vlastenci. Na první národopisné výstavě v Praze v r. 1888 ve spolupráci s Lucií Bakešovou byly poprvé uvedeny „královničky“. Při svých cestách shromáždila lidové písně z 228 obcí Moravy, 8 obcí v Čechách a 39 obcí na Slovensku. Sbírka, na které spolupracovala s Lucií Bakešovou, obsahuje 4229 lidových písní. Je uložena ve Státním achivu pro lidovou píseň v Brně. Dva synové rodiny Kyselkových, Bohumil a Jaroslav, padli v I. světové válce. Třetí syn Mojmír žil v Brně. Rodina Kyselkových je pohřbena na Ústředním hřbitově v Brně.

Antonín Páral (narozen r. 1828, zemřel 3. 3. 1911) Působil v Ořechově 49 let jako farář. Ve dvaceti letech jako student bojoval na barikádách v pražském červnovém povstání v r. 1848. Jeho zásluhou byl v letech 1899 –1900 postaven nový kostel, který byl za války v r. 1945 úplně zničen. Působil i v říšské radě ve Vídni. Za zásluhy byl vyznamenán Zlatým křížem císaře Františka Josefa I. V r. 1902 byl jmenován papežským komořím. Je pohřben na ořechovském hřbitově.

František Pavlík (narozen 6. 8. 1885, zemřel 2. 10. 1905) Při manifestaci za zřízení české univerzity v Brně byl 2. října 1905 probodnut u vchodu do Besedního domu na Solniční ulici vojákem rakousko – uherské armády. Na rohu tohoto domu mu byla odhalena pamětní deska. Leoš Janáček Františkovi Pavlíkovi věnoval trojdílnou klavírní skladbu „Z ulice dne 1. 10. 1905“. Na jeho rodném domě, dnes Pavlíkova ulice č. 82, mu Sokol Ořechov umístil jako svému členu pamětní desku. Na jeho pohřbu v Brně se sešlo okolo 60 000 lidí. Je pohřben na ÚH v Brně ve skupině č. 68, číslo hrobu 245.

František Ryšavý (narozen 27. 1. 1904, zemřel 23. 11. 1984) Po celé volební období od r. 1953 do r. 1960 byl šéfkuchařem v Bílém domě ve Washingtonu u prezidenta Dwighta Eisenhowera. Hostil mnoho významných světových osobností. Napsal knihu Šéfkuchařem v Bílém domě, ve které prozradil své osvědčené recepty. Kniha se stala v USA velkým bestsellerem. Je pohřben na ořechovském hřbitově.

Alois Tolar (narozen 9. 1. 1915, zemřel 3. 3. 1942) Za II. světové války bojoval v britském královském letectvu jako poručík československé bombardovací perutě. 3. 3. 1942 se nevrátil z náletu na Paříž. Jeho těžce poškozený letoun Wellington KX-Y-Z1076 havaroval asi 50 kilometrů severozápadně od Paříže. Současně s ním zahynulo 5 jeho spolubojovníků. Je pohřben na vojenském pohřebišti v Grelim Oise nedaleko Paříže, oddělení 2, společný hrob 341/345. Sokol mu jako svému čestnému členu věnoval pamětní desku, která byla odhalena na jeho rodném domě – ulice Tolarova číslo 6. Dne 29. 5. 1991 byl velitelstvím letectva v Praze Alois Tolar na základě morální a politické rehablilitace rozkazem ministra obrany ČSFR povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě in memoriam.

Rostislav Šenkýř (narozen 23. 5. 1923, zemřel 24. 11. 1944) Za II. světové války bojoval jako partyzán ve Slovenském národním povstání. Při jedné bojové akci byl německými fašisty zajat a uvězněn. Za bojovou účast v SNP byl odsouzen k trestu smrti a dne 24. 11. 1944 v Trenčíně popraven. Sokol Ořechov mu věnoval pamětní desku, která je umístěna na jeho rodném domě na ulici Komenského č. 9. Je pohřben v rodinném hrobě na hřbitově v Ořechově. V r. 1995 mu bylo Obecním úřadem v Ořechově uděleno čestné občanství in memoriam.

Jaroslav Ševčík (narozen r. 1860 v Jedovnicích, zemřel 4. 9. 1917) Spolu se svou manželkou Marií, rozenou Bastlovou z Tučap, založil v Ořechově r. 1882 obchod se smíšeným zbožím. Obchod vzkvétal a vyhledávali jej nejen občané z Ořechova, ale i ze širokého okolí. V roce 1910 v katalogu nabízel neskutečných 500 druhů zboží. V r. 1910 postavil vedle obchodu dům, kde v přízemí byla pošta. Stal se prvním poštmistrem. Současně byl zvolen starostou obce. V prvním patře domu byla ordinace lékaře pana MUDr. Zbořila.

Robert Svoboda (narozen 21. 3. 1878 v Rosicích, zemřel r. 1953 v Brně – Králově Poli) Působil v Tikovicích jako řídící učitel od r. 1915 do r. 1937. Věnoval se velkou měrou i mimoškolní činnosti. Založil v Tikovicích divadelní spolek „Vojan“. Spolu se svou manželkou režíroval mnohá divadelní představení. Sám komponoval i skladby k divadelním hrám, které se tehdy hrávaly v přírodě pod tikovickým kopcem, v hospodě U Kozlů nebo od roku 1929 v nově postavené orlovně.

Jan Driml (narozen 11. 5. 1886 ve Střelicích, zemřel v r. 1953) Bydlel v Ořechově, od r. 1942 ve Střelicích. Působil od r. 1911 jako učitel, v letech 1925–1942 jako řídící učitel v Ořechově. Proslul vysokou odborností ve své pedagogické praxi. Byl činným pracovníkem v Sokole a jiných ořechovských spolcích. Jeho manželka Cecílie, rozená Ševčíková, byla dcerou významného obchodníka Jaroslava Ševčíka. Oba manželé jsou pohřbeni v rodinné hrobce ve Střelicích.

František Dostál (narozen v r. 1887, zemřel 22. 10. 1972) Byl významným politickým funkcionářem. Za I. republiky, v letech 1919 – 1929, byl starostou obce Ořechovičky. Kandidoval za Českomoravskou stranu národně sociální. Jako kronikář zachytil v kronice období let 1918 – 1938. V r. 1904 byl jedním ze zakladatelů Sokola. Od r. 1945 do r. 1948 byl předsedou Okresního národního výboru Brno-venkov. V r. 1948 byl po únorových událostech zbaven funkcí.

Jaromír Smejkal (narozen 7. 10. 1900, zemřel 8. 7. 1960) Byl významným funkcionářem obce. Velkou měrou se podílel na sloučení obcí v r. 1946. Těžkou pozici měl jako starosta v období Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939–1945. Této práce se však zhostil velmi dobře. Dovedl obratně jednat s německými úředníky a vojenskými kontrolami při různých raziích. Občané mu byli za to velmi vděční. Po roce 1945 se za Československou stranu lidovou stal znovu starostou Ořechova. Byl jedním z hlavních inciátorů stavby škol v celém územním rozsahu i s přilehlým parkem. Jako hospodář zaváděl nové metody v zemědělství. Podle soupisu v r. 1935 vlastnil 207 ovocných stromů. Přednášel o zemědělství na tehdejší pokračovací škole v Želešicích. Všechny jeho aktivní činnosti mu byly násilím ukončeny. V r. 1948 po únorových událostech byl tzv. Akčním výborem zbaven funkce starosty.

Antonín Hartman (narozen 22. 11. 1893 ve Štítině, okres Opava) Byl obvodním lékařem v Ořechově. Bydlel v Ořechovičkách č. 210. (Dnes obecní dům na Ořechovičské ulici). Psal mladým mužům nepravdivé zdravotní diagnozy, aby nemuseli nastoupit na nucené práce do Velkoněmecké říše. Na udání byl 4. 2. 1944 zatčen Gestapem a deportován do koncentračního tábora v Gollnově, kde byl 15. 1. 1945 ubit k smrti. Současně s ním bylo Gestapem zatčeno sedm mladých ořechovských občanů.

Edvard Fridrich (narozen 10. 3. 1888 v Třeboni, zemřel 4. 2. 1960) Od r. 1923 byl obvodním lékařem v Ořechově. Díky vstřícnému přístupu k pacientům se stal velmi oblíbeným. Sponzoroval přestavbu Prozatímního divadla. Před obecním úřadem vysázel parkové dřeviny, některé velmi vzácné, a uprostřed vybudoval jezírko. 4. 10. 1941 byl zatčen gestapem a do 11. 11. 1944 vězněn ve Vratislavi za odbojovou činnost.

Jan Vykydal (narozen 22. 8. 1885 v Pňovicích, okr. Litovel, zemřel 25. 2. 1954) Při své každodenní práci na železnici odvedl velmi záslužnou činnost pro obec Tikovice. V r. 1920 byl pověřen radou obce vykonáváním kronikářské funkce. Tuto práci zastával až do r. 1938. Jeho zápisy jsou vyčerpávající, ať už na poli politickém, hospodářském nebo sociálním. Záznamy týkající se počasí jsou vedeny nejlépe ze všech dosavadních kronik. V r. 1932–1938 byl členem zastupitelstva obce Tikovice.

Jan Lahoda (narozen 28. 10. 1898, zemřel 18. 2. 1967) Byl učitelem ve škole v Ořechově, kde působil od r. 1925 do r. 1942. Za svého působení byl pověřen vedením ořechovské kroniky. Kroniku vedl velmi svědomitě. Popisuje v ní historii Ořechova a průběh I. republiky od r. 1918 do r. 1938. Zápisy jsou sepsány na 360 stranách. Vděčíme mu za album 26 ořechovských vojáků, kteří padli v I. světové válce.

Bořivoj Sec (narozen 1. 8. 1901, zemřel 3. 10. 1978) Za I. republiky působil na pokračovací škole v Želešicích, od r. 1937 byl ředitelem obecné školy v Tikovicích a v letech 1949 – 1961 ředitelem místní devítileté školy. Byl hlavním iniciátorem výsadby areálu školního parku v letech 1962 – 1965. Proslul jako odborník v oboru včelařství.

Jaroslav Komínek (narozen 19. 4. 1900, zemřel 2. 9. 1983) Od r. 1946 byl kronikářem obce Ořechova. Za I. světové války bojoval na italské frontě jako jeden z posledních nasazených vojáků ročníku 1900. Za II. světové války byl zatčen a vězněn v koncentračním táboře ve Flossenburgu v Německu. Na 560 stranách kroniky zachytil období let 1946–1983. Mimo události v jednotlivých letech psal i příběhy z dávných let a podrobně popsal válečné dny v obci z dubna 1945. Pořádal četné besedy nad kronikou, které si získaly velkou oblibu mezi občany. V letech 1946–1952 byl členem obecního zastupitelstva. Český svaz chovatelů ho jmenoval čestným předsedou.

Vladimír Čapka (narozen 11. 1. 1891 ve Staré Břeclavi, zemřel 11. 6. 1948) Od r. 1929 do r. 1948 působil jako farář v Tikovicích. Díky svému osobitému slováckému temperamentu se stal vůdčí osobností obce. Dovedl se s lidmi při různých příležitostech světsky poveselit a pobavit. Zvláště v období Protektorátu se kostel zaplňoval do posledního místa. Jeho odvážná kázání vlévala do myslí věřících naděje na ukončení války. Svým šarmem a vtipem si navždy získal v obci oblibu věřících i ostatních občanů.

Břetislav Lautrbach (narozen 5. 11. 1914 v Žatčanech, zemřel 7. 8. 1986) V tikovické a ořechovské farnosti působil od 6. 4. 1949 do 30. 7. 1981. Proslul jako dobrý hospodář jemu svěřených církevních staveb. Zrekonstruoval tikovický kostel a obnovoval oba kostely a faru. Při opravě tikovické věže r. 1997 byly v báni věže nalezeny dokumenty, které se týkaly i jeho působení v obci. Dokumenty pak byly publikovány ve zvláštním Ořechovském zpravodaji.

Jan Macíček (narozen 11. 7. 1915, zemřel 7. 2. 2000) Za II. světové války se mu podařilo uprchnout z Itálie, kam byl Němci totálně nasazen. Na západní frontě byl přidělen jako řidič ke štábu generála Eisenhowera. V Anglii vstoupil do řad spojenecké armády, se kterou prošel přes Francii až do Berlína, kde se dočkal vítězného konce. V r. 1995 mu bylo uděleno čestné občanství Ořechova a rozhodnutím Okresní vojenské správy ze dne 4. 5. 1995 byl jmenován do hodnosti poručíka ve výslužbě.

Marie Polcarová (rozená Dostálová, narozena 18. 7. 1911, zemřela 14. 8. 2005) Byla dcerou starosty Františka Dostála. Vyrůstala v sokolské rodině. Celý svůj život spolu se svým manželem Tomášem zasvětila tělovýchovné činnosti. Zúčastnila se všech sokolských sletů nejen jako cvičenka, ale i jako náčelnice a cvičitelka ženských složek. Za svou dlouholetou tělovýchovnou činnost v Sokole jí byla 9. listopadu 2002 udělena pamětní medaile u příležitosti 140 let Sokola v Brně a 110 let župního zřízení na Moravě.

Doc. PhDr. Štěpán Koláček, CSc. (narozen 26.12.1930, zemřel 25.7.2011 ). Narozen v Tikovicích, jako nejmladší z dětí rolníků Augustýna a Marie – rozené Drábkové z Prštic. Dlouhá léta vedl katedru pedagogiky na VUT v Brně a později tamtéž i klub důchodců. Byl organizátorem celé řady akcí, odborných konferencí a seminářů, zakládající člen skautského oddílu v Tikovicích. Herec i režisér Ořechovského divadla.

MUStr. Rudolf Zavadil (narozen 12.7.1934 v Lov­čičkách u Slavkova, zemřel 5.1.2008 ). Základy hudební výchovy získal v soukromé škole svého otce Rudolfa Zavadila staršího. Na brněnské konzervatoři studoval klavír a po absolutoriu se věnoval pedagogické a organizační činnosti. Stal se ředitelem hudebních škol v Bystřici nad Pernštejnem, LŠU v Modřicích a v Oslavanech u Brna. V roce 1968 se stal profesorem na brněnské konzervatoři, kde založil jazzové oddělení a jazzový orchestr. Stál u zrodu Velkomoravské univerzity strécovsko-tetinské a byl jejím jediným nezapomenutelným rechtorem celých třicet šest let jako reprezentant strécovské myšlenky, která i po jeho odchodu žije a bude žít dál.

Výběr osobností byl sestaven na základě konzultace s žijícími pamětníky – občany Ořechova – Ing. Jaromírem Polcarem, Ludmilou Konečnou, Ludvíkem Krejčířem, Aloisem Frantou, Stanislavem Beránkem st. a Ivanem Macíčkem.