Nový mlýn

Tento mlýn, jak už vyplývá z názvu, byl na Bobravě postaven jako poslední. Také jako jediný nebyl mlýnem panským. Postavil ho v roce 1788 na vlastní náklady mlynář Anton Kwokal, pocházející z Deblína. I když zde sám nikterak dlouho nepobyl, stavbou přispěl k založení velmi komplikované a často napjaté historie tohoto místa. Mlýn spadal do katastru obce Moravany, která byla až do roku 1945 skoro celá německá a jmenovala se Morbes. Díky dílku pana Gottfrieda Kellera, který zpracovává místopis obce Morbes, (vyšlo německy ve vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně r.1997), jsou o vlastnících Nového mlýna poměrně podrobné informace, i když často neúplné, či dokonce nepřesné.
Jak už se stalo zvykem, nejprve připomeneme některá jména vlastníků z historicky vzdálenějšího období a podrobněji se pak zmíníme o peripetiích doby, pro kterou dosud žijí pamětníci.

Po mlynáři Kwokalovi se v pramenech vyskytují jména jako: Matěj Brichta (1794), Filip Bednář (1798), Jakub Seivert (1803), Jan a později Ludvík Šmehlíkovi (1848). Když zemřel mlynář Ludvík Šmehlík, vdova po něm – Anna se provdala za Antona Tomka. Měli spolu syna Mořice Tomka, který se později stal mlynářem a, (spolu s manželkou Terezií), rodičem několika dětí. V roce 1885 přivedli na svět dceru Františku, díky níž (a hlavně jejímu nápadníkovi Petru Bezručovi *1867) se mlýn stal velmi známým. Ačkoliv láska básníkova nebyla „Fanynkou“ opětována, stala se inspirací k několika básním (např. Jen jedenkrát, Labutinka). Mořic Tomek mlýn prodal a přestěhoval se do Telnice, později do Střelic, kde v roce 1916 zemřel. V roce 1922 tam zemřela i jeho dcera Františka ve věku pouhých 37 let. Oba jsou pohřbeni na střelickém hřbitově. Vztah Petra Bezruče k milované Fanynce trval až do konce jeho života (+1958). Po jejím úmrtí navštěvoval její hrob a pokládal tam květiny. Později, když sám už nemohl, na svátek Františky je tam aspoň posílal…

Od mlynáře Tomka koupil mlýn mlynář Josef Jokl, přicházející z Blanska. Joklovi jsou známá a velmi rozvětvená mlynářská rodina, původně pocházející od Bystřice nad Pernštejnem. V okolí Brna vlastnili mlýny v Žebětíně, v Černé Hoře, ve Vyškově a chvíli také na Bobravě mlýny Spálený a Nový. Mezi příslušníky jejich rodiny patří různé mlynářské větve (z Vysočiny, Brněnska, Vyškovska, Jižních Čech). Jejich genealogii perfektně zpracoval Dr. Alois Kleveta ve své publikaci „Mlynářský památník“.

Když odcházel z Nového mlýna Josef Jokl, provdal svoji dceru Marii v roce 1919 za Jindřicha Křivánka. Ten provozoval řemeslo mlynářské až do roku 1942, kdy ho zatklo gestapo a poslalo ho do koncentráku Mauthausen, kde v témže roce zemřel. Mlýn po něm převzal jeho syn Jindřich ml. ve věku 21 let a mlel v něm až do roku 1950, kdy sám byl zatčen StB a odsouzen za velezradu. Celý mlýn byl také zabaven a rodina vystěhována. Po návratu z vězení v roce 1960 mlynář pracoval v kamenolomu Želešice. Mlýn rodina dostala zpět v restituci po roce 1990 v dezolátním stavu a od té doby se ho snaží zvelebit alespoň jako hospodářské a rekreační zázemí.

V roce 1930 měl mlýn podle tehdejšího soupisu vodních děl jedno mlýnské kolo na horní vodu, které při vodním výkonu 6 kW, dávalo zužitkovatelné 4 kW výkonu. V pozdější době byl pořízen i naftový motor a ještě později byla přikoupena i malá turbínka, která zajišťovala pouze elektřinu pro základní osvětlení a rádio.